Acr-alfa.cz

Lyžování je zimní sport spočívající v pohybu člověka vlastní silou po sněhu pomocí lyží, páru dlouhých úzkých desek (původně dřevěných, dnes častěji z kompozitních materiálů) připojených k botám pomocí lyžařského vázání. Jako alternativa k lyžím se dnes používá také snowboard, jediná širší deska, ke které jsou připevněny obě nohy.

Lyžování původně sloužilo k dopravě, v průběhu 20. století se postupně stalo zejména sportovní a rekreační aktivitou. Lyžování je mnoha odvětvími zastoupeno na zimních olympijských hrách.

Lyžování se vyvinulo z různých forem pohybu po sněhu, zejména ze sněžnic. Dnešní pojetí má počátky v 19. století, kdy je Norovi Sondre Norheimovi (někdy nazývanému otcem moderního lyžování) přisuzován vynález vázání, které lyžaři umožňovalo při sjezdu zatáčet. Tento styl a příslušný typ vázání, ve kterém je k lyži připevněna pouze špička nohy, se označuje jako telemarkové, podle norského kraje Telemark, kde Norheim žil.

Sjezdové lyžování je mladší a na rozdíl od běhu (chůze) na lyžích vzniklo jako druh zimní zábavy. Jedním ze zakladatelů sjezdového lyžování byl Čechorakušan Matyáš Žďárský, který vynalezl upravený typ vázání, u kterého je lyže vázána k botě pevněji, což umožňuje snadnější zatáčení. Starší jsou i skoky na lyžích, naopak nejmladší jsou různé disciplíny akrobatického lyžování

Roku 1924 vznikla Mezinárodní lyžařská federace (FIS), v roce 1936 se sjezdové lyžování poprvé objevilo v programu olympijských her. V roce 1967 vznikl každoroční Světový pohár v alpském lyžování.

Pro lyžování jsou potřeba zejména lyže (či snowboard): ty jsou vybaveny lyžařským vázáním, kterým jsou připojeny ke speciálním botám. Lyžaři jsou také obvykle (u běžeckého lyžování vždy) vybaveni hůlkami, které drží v rukou a odpichuje se jimi od země. Z bezpečnostních důvodů je lyžařům doporučováno používání přilby; např. v Itálii je její nošení pro děti do čtrnácti let povinné.

Základními dvěma odvětvími lyžování jsou alpské lyžování (zastarale sjezdové), při kterém lyžaři sjíždějí (zpravidla poměrně prudký) kopec mezi brankami, a na severské lyžování (dříve klasické), zahrnující kromě běhu na lyžích také skoky na lyžích a severskou kombinaci, která zahrnuje běh a skoky.

Obě odvětví jsou pěstována nejen jako sportovní disciplíny, ale také v rámci turistiky.

Moderním a nejmladším lyžařským odvětvím je akrobatické lyžování, při kterém lyžaři na lyžích předvádějí akrobatické prvky jako salta nebo jízdu přes umělé překážky, atd.

Samostatně organizovaným odvětvím, které kombinuje běh na lyžích se sportovní střelbou, je biatlon.

Baseball (z anglického base = meta, ball = míč) je kolektivní pálkovací míčová hra, při níž se útočící hráč (pálkař) snaží pálkou zasáhnout míč nadhozený bránícím nadhazovačem. Ve hře proti sobě stojí dvě družstva, která mají po devíti hráčích. Cílem hry je získat více bodů, než má soupeřící tým. Pokud pálkař oběhne všechny 4 mety, aniž by byl vyautován, jeho družstvo získává bod.

Baseball je populární hlavně v Jižní Americe, především v karibské oblasti (Kuba, Dominikánská republika, Portoriko, Venezuela, Panama, Kolumbie, Nikaragua a Mexiko). Národním sportem je v USA, populární je ale i v Kanadě. Obrovskou popularitu má baseball ve východní Asii, hlavně v Japonsku, Korejské republice a Číně. Populární je dále v Austrálii nebo v Jihoafrické republice. V červnu roku 2007 vznikla liga i v Izraeli.

Nejslavnější ligovou soutěží na světě je severoamerická Major League Baseball, která každoročně vrcholí Světovou sérií.

Baseball hraje družstvo o devíti hráčích na čtvercovém hřišti s velkým vnějším polem. V jednom rohu hřiště je domácí meta, kde stojí pálkař, v dalších rozích se nachází první, druhá a třetí meta. Nadhazovač hodí míč z nadhazovací mety, která se nachází přímo uprostřed hřiště. Když se pálkaři podaří proběhnout všechny mety až k domácí metě získá bod a toho docílí, když on nebo následující pálkaři správně odpálí míč. Hra se skládá z devíti směn. Během směny se obě družstva vystřídají v poli i na pálce. Družstvo, které je v poli, musí vyřadit tři soupeřovy pálkaře, tak aby mohlo samo nastoupit na pálku. Běžně se ovšem hráčům nepodaří oběhnout všechny mety najednou (pokud ano jedná se o tzv. „homerun“), proto zůstane na některé z met (stane se „běžcem“) a pokouší se postoupit dál až po odpalu svého spoluhráče, kterým je další pálkař. I pak platí, že pokud dosáhne domácí mety, získává pro své družstvo na pálce bod.

V Československu se pravidelná soutěž hrála od roku 1970. Česká baseballová extraliga se hraje od roku 1993. První dva ročníky vyhrála Technika Brno, od roku 1995 dominují české extralize Draci Brno. Rivalitu mezi těmito brněnskými týmy lze přirovnat k rivalitě fotbalové Sparty a Slavie.

V ČR se hraje i pohárová soutěž: Český baseballový pohár.

Fotbal (z anglického football, foot=noha, ball=míč), též kopaná, je kolektivní míčová hra, která je nejpopulárnějším kolektivním sportem na světě.

Ve fotbale hrají dvě družstva po jedenácti hráčích na obdélníkovém hřišti, nejčastěji travnatém. Jejich cílem je dosáhnout více branek (gólů) než soupeř. Branky je dosaženo tehdy, když míč přejde brankovou čáru mezi tyčemi branky. Hraje se hlavně nohama, ale hráči mohou k hraní míčem používat libovolné části těla kromě rukou a paží. Pouze brankář (tzn. jeden z hráčů, odlišený barvou dresu) může v blízkosti vlastní branky hrát i rukama.

Hry se účastní dva týmy, každý o jedenácti hráčích. Na hru dohlíží rozhodčí: hlavní rozhodčí se pohybuje mezi hráči na hrací ploše a má plnou odpovědnost k řízení zápasu; je vybaven píšťalkou, kterou signalizuje zahájení a přerušení hry. Těsně za okrajem hrací plochy na delších okrajích hřiště se pohybují dva asistenti rozhodčího, kteří hlavnímu rozhodčímu praporkem signalizují některé druhy porušení pravidel. Nemají však samostatnou rozhodovací pravomoc. V evropských klubových soutěžích jsou také 2 další rozhodčí, tzv. brankoví rozhodčí. Brankoví rozhodčí nezasahují do hry přímo hry a také nemají praporek. Fungují jako poradci hlavního rozhodčího, s nímž jsou ve spojení minivysílačkou.

Hraje se jedním kulatým míčem, kterým hráči pohybují na hrací ploše: „driblováním“ (běháním s míčem ovládaným jemnými kopy), přihrávkami spoluhráčům a konečně střelbou na soupeřovu branku, kterou brání protivníkův brankář. Družstvo, které zrovna nemá pod kontrolou míč, se jej snaží získat: zachycením soupeřovy přihrávky nebo „napadáním“ soupeře, u kterého je míč; dovolený fyzický kontakt mezi hráči je však výrazně omezen.

Fotbalový zápas obecně probíhá plynule, přerušení jsou způsobena porušením pravidel (např. když se míč dostane mimo hrací plochu, když hráč mimo brankáře zahraje rukou, když při snaze o odebrání míče soupeři hráč protivníka kopne či jinak překročí dovolené způsoby napadání atd.) a hra po nich většinou jen s malým zdržením pokračuje dál. Hraje se celkem devadesát minut hrubého času (čas běží i v přerušené hře), s patnáctiminutovou přestávkou v polovině, po které si soupeři vymění poloviny hřiště. Na konci obou poločasů rozhodčí stanoví, kolik času se bude hrát nad rámec 45 minut, čímž se nahrazuje čas ztracený např. ošetřováním zraněných hráčů či střídáním. Typicky se jedná zhruba o jednu minutu na konci prvního poločasu a tři minuty na konci druhého poločasu.

Po skončení druhého poločasu je vítězem zápasu mužstvo, které soupeři vstřelilo víc branek. V případě, že obě mužstva obdržela stejný počet branek, končí zápas remízou; v některých soutěžích je však remíza nepřípustná a hra se musí rozhodnout, zpravidla prodloužením 2×15 minut. Pokud ani poté není rozhodnuto, následuje penaltový rozstřel. V moderním fotbale padá poměrně málo branek, například na MS 2006 byl průměr 2,3 gólu na zápas.

Lední hokej (někdy prostě jen hokej), je týmový sport hraný na ledě. Je to jeden z nejrychlejších sportů na světě. Hráči na bruslích dosahují vysokých rychlostí a vystřelený puk někdy přesáhne i rychlost 160 km/h.

Hokej vznikl koncem 19. století v Kanadě, ale brzy se rozšířil i do Evropy (hlavně severní a střední) a později částečně i do Asie. První záznam o hokejovém utkání, konaném na známém místě a ve známý čas, se zaznamenaným výsledkem mezi dvěma týmy se uskutečnilo 3. března 1875 v Montrealu na Victoria Skating Rink.

Lední hokej hraje na hokejovém hřišti šest hráčů za každý tým, všichni hráči mají brusle. Cílem hry je vstřelit více gólů než soupeř. Hraje se malým, tvrdým gumovým kotoučem, který se nazývá puk. Hráči kontrolují puk dlouhými holemi s čepelí tzv. hokejkami. Hokejka je na svém dolním konci zahnutá. Hráči také mohou měnit směr pohybu puku svým tělem, včetně rukou či bruslí. Platné jsou dvě výjimky. První je zákaz přihrát rukou puk svému spoluhráči mimo obranné pásmo. A za druhé nesmějí vstřelit puk do branky úmyslně čímkoliv jiným než hokejkou. Jeden z šesti hráčů je brankář, jehož hlavním úkolem je nepustit puk do branky. Brankář má speciální vybavení a má zvláštní práva, jako je možnost přikrýt puk a tím zastavit hru. Každý tým může mít v zápise (na soupisce jich může mít ovšem neomezeně) maximálně 22 hráčů, z nichž 2 jsou brankáři. Střídání hráčů je možno kdykoliv i během hry i v time-outu.

Zbylých pět hráčů se dělí na tři útočníky a dva obránce. Útočnické pozice jsou levé křídlo, střední útočník a pravé křídlo. Útočníci spolu většinou hrají v útočných řadách (hovorově lajnách), kde jsou vždy tři útočníci spolu. Často se vyměňuje celá pětka hráčů najednou. Optimální délka jednoho střídání je necelá minuta. Většina týmů hraje na čtyři útočné řady a tři obrané dvojice. To se však může v různých zemích měnit.

Důležitou součástí hry jsou rozhodčí. Bývají tři – jeden hlavní a dva čároví. Hlavní má na starost regulérnost hry – fauly. V některých soutěžích jsou hlavní rozhodčí dva. Například v NHL nebo i třeba v české extralize.

Hrazení (mantinely) okolo hřiště napomáhají udržet puk ve hře, i díky nim hra často trvá několik minut bez přerušení. Když je hra zastavena, pokračuje se vhazováním. V hokeji jsou dvě základní pravidla, která omezují pohyb puku. Je to zakázané uvolnění a postavení mimo hru.

Zbývající vlastnosti hry jsou do značné míry závislé na přesných pravidlech, která jsou použita. Dvě nejdůležitější jsou od Mezinárodní hokejové federace (IIHF) a od severoamerické NHL, která je často považována za nejlepší profesionální ligu na světě. Pravidla českého hokeje jsou prakticky shodná s pravidly IIHF.

Pro úpravu ledové plochy se od 50. let 20. století používají rolby.

Golf je venkovní sport, ve kterém samotný hráč nebo malá skupinka hraje malým golfovým míčkem do jamky a používá přitom různé hole. Pravidla golfu definují, že golfová „hra spočívá v hraní míčkem z odpaliště do jamky ranou nebo postupnými ranami v souladu s pravidly“.

V golfu existují dva hlavní typy hry. Tou známější a častěji hranou na turnajích je takzvaná hra na rány. Druhým typem je takzvaná hra na jamky.

Hra na rány je založena na hraní určitého počtu jamek v daném pořadí. V jednom kole se hraje 18 jamek, na devítijamkových hřištích se proto chodí dvakrát 9 jamek. Na každé jamce se začíná odpalem z odpaliště a pokračuje se dalšími ranami, dokud míček neskončí v jamce. Cílem je použít co nejméně ran.

Hra na jamky, tzv. jamkovka, se od hry na rány liší tím, že dva hráči hrají proti sobě. Na každé jamce ten hráč, který ji zahraje menším počtem ran, obdrží jeden bod. Pokud oba hráči zahrají danou jamku stejným počtem úderů, dostává každý z nich půl bodu. Ve hře zvítězí ten hráč, který po odehraném kole má více bodů. Hra může skončit i dříve, než po odehrání všech jamek, pokud již na zbývajících jamkách nemůže hráč s menším počtem bodů předstihnout svého protihráče.

Hráči chodí po hřišti po skupinkách zvaných flight ve dvou, třech nebo čtyřech, někdy doprovázeni nosiči (caddie, „kedík“), kteří nosí hole a pomáhají hráči. Každý hráč hraje svým míčem (vyjma jiných variant her) od odpaliště k jamce. Po odehrání z odpaliště hraje první ten, jehož míč je nejdále od jamky. Na dalším odpališti hraje první ten, který dosáhl nejnižšího počtu ran.

Každý hráč funguje jako zapisovatel jinému hráči ve skupině, tedy do skórkarty zapisuje jeho výsledky na jednotlivých jamkách. Pro kontrolu si může zapisovat i vlastní výsledky. Ve hře na rány je výsledkem součet počtu ran a trestných ran. Trestná rána není skutečná rána, ale trest uložený podle pravidel.

Každá jamka je označena parem. Par je číslo závislé na obtížnosti každé dráhy. Par je teoretický počet ran, na který by zkušený golfista měl jamku zahrát. Obvyklá hodnota této vzdálenosti pro jamky s parem 3 je do 224 metrů, pro par 4 od 225 do 434 metrů a pro par 5 více než 435 metrů. Golfista by se na dvě rány pod par měl dostat na green a pak potřebovat ještě dva paty. Tzn., že např. u krátkých zalomených (takzvaný dogleg) jamek není možné hrát první ranou na green i když jsou kratší než 224 metrů, pravidlo vzdáleností a paru tedy v těchto případech neplatí. Zahrání jamky na jednu ránu se nazýva Hole-in-one nebo též Ace(eso), třemi ranami pod par se nazývá Albatros, dvěma ranami pod par Eagle, jednou pod par Birdie, jednou (dvěma, třemi) přes par bogey (double bogey, triple bogey). Celkový par všech jamek osmnáctijamkového hřiště bývá většinou 72, ale záleží na obtížnosti hřiště.