Acr-alfa.cz

Paříž (francouzsky: Paris) je hlavní město Francie. Je také zároveň centrem regionu Île-de-France, zahrnujícího Paříž a její předměstí, a současně sama tvoří jeden z francouzských departementů (franc.: département de Paris).

V Paříži se nacházejí památky snad ze všech architektonických slohů. Kromě Eiffelovy věže a Louvre se skleněnými pyramidami před vchodem, je zde také supermoderní čtvrť La Défense, plná mrakodrapů a supermoderních staveb. Zde stojí také nejznámější moderní stavba Paříže – Grande Arche, vybudovaný roku 1989 k 200. výročí Francouzské revoluce. „Jen v Paříži je možné, aby si architekti postavili to, co je napadne“ – to je zkušenost, kterou získala Paříž po výstavbě Pompidouova centra přímo v centru města.

Pamětihodnosti

Paříž oplývá množstvím památek z dob keltských až po současnost. Z historické Paříže však po rekonstrukcích v 18. a 19. století zbylo jen málo z původní tváře.

V roce 1991 bylo nábřeží řeky Seiny od Louvru až k Eiffelově věži zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO.

Mezi nejznámější památky patří:

• Katedrála Notre-Dame
• Louvre
• Vítězný oblouk
• Invalidovna
• Conciergerie
• Sainte Chapelle
• Bazilika Sacré Coeur

Nejvýznamnější čtvrti

Île de la Cité a Île Saint-Louis: Nejstarší osídlení města je spojeno právě s ostrovem Île de la Cité (Městský ostrov), kde vyrostla první galská osada, později přeměněná na římské město. Také v pozdějším období zde bylo jedno z center města, takže tady najdeme významné památky jako katedrálu Notre-Dame, bývalou věznici z doby Francouzské revoluce Conciergerie s nádhernou gotickou kaplí Sainte Chapelle v areálu dnešního Justičního paláce. Ostrov sv. Ludvíka (Île St-Louis) byl tvořen dlouho jen bažinatými pastvinami a až v 17. století zde vyrostla obytná čtvrť.

Beaubourg a Les Halles: Dominantou této části jsou modernistické obchodní centrum Forum des Halles a avantgardní kulturní stavba Pompidouova centra.

Tuileries: Oblast mezi Náměstím Svornosti (Place de la Concorde), rue de Rivoli, Seinou a Louvrem, kde sídlili francouzští králové. Rozkládá se zde zahrada Tuileries. V jejím sousedství byl také královský palác Tuileries, který byl zničen v době Pařížské komuny v roce 1871 (dnes se uvažuje o jeho obnově). Z dalších památek je třeba zmínit tzv. Královský palác (Palais Royal).

Opéra: Dominantou čtvrti je sídlo pařížské opery (Opéra national de Paris). Významnou stavbou je také kostel La Madeleine, vybudovaný Napoleonem jako ohromná stavba vzhledu antických chrámů.

Champs-Elysées: Čtvrť pojmenovaná podle široké třídy Avenue des Champs-Élysées, proslulá především Vítězným obloukem. Nacházejí se zde také Elysejský palác (Palais de l’Elysée), sídlo francouzského prezidenta, či výstavní pavilony Grand Palais a Petit Palais, postavené u příležitosti Světové výstavy v roce 1900. Z nich „Velký palác“ ohromuje svými rozměry. Od něj vede přes řeku Seinu nádherný most Alexandra III. (vybudovaný při stejné příležitosti) k Invalidovně.

Dublin [dablin], irsky: Baile Átha Cliath [baljaklije], je hlavní a největší město Irské republiky. Má rozlohu 114,99 km² a čítá 495 781 obyvatel (2002); celá aglomerace (Greater Dublin Area) pak zahrnuje asi 1,2 milionu obyvatel.

Město je položeno při východním pobřeží Irska v ústí řeky Liffey do Irského moře. Průměrná nadmořská výška je 20 m. Řeka dělí město na Northside, chudší severní, a Southside, bohatší jižní část.

Podnebí je přímořské s poměrně teplou zimou a chladným létem. Roční průměrná teplota činí 10 °C (leden 5 °C, červenec 15 °C). Ročním úhrnem srážek (750 mm) patří Dublin k nejsušším oblastem Irska, ale dešťové přeháňky se vyskytují často (ročně prší, popřípadě sněží, v průměru 271 dnů). Vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 75 % (květen) a 88 % (prosinec).

Pamětihodnosti

Katedrála Christ Church (Katedrála Kristova kostela) – nejstarší dublinská budova, původně z 11. století, dnešní novogotické podoba podoba pochází z roku 1871. Chrám se pyšní prvky románské, anglické a novogotické architektury.

Castle – Dublinský hrad s přepychovým vnitřním vybavením byl zbudován na příkaz krále Jana Bezzemka v letech 1204–1230.

Národní muzeum je zajímavé nejen svými sloupy a arkádami.

Bank of Ireland – Bývalé sídlo irského parlamentu se pyšní svou klasicistní fasádou.

Kilmainham Gaol - Národní památník Irska a jeho historie, bývalá věznice na západním okraji centra.Byla postavena v druhé pol.18.stol. a zažila potlačení mnoha irských rebelií, v roce 1916 zde bylo poprvaveno 14 z 16 vůdců Velikonočního povstání.

Katedrála sv.Patrika – největší kostel v Irsku, protestantská katedrála z roku 1171, na níž působil téměř 30 let jako děkan autor Gulliverových cest Jonathan Swift. Je zde také pochován.

Trinity College - nejstarší irská univerzita, založená Alžbětou I. v roce 1591. Komplex historických budov na pravém břehu Liffey, s významnou knihovnou, ve které je uložen originál Book of Kells. Studoval zde také Bram Stoker, autor hororového románu Dracula.

Writers Museum (Muzeum spisovatelů) – k vidění jsou zde nejen knihy, ale i osobní upomínkové předměty básníků.
Customs House (Celnice) podle návrhu Jamese Gandona dostavěná roku 1791, je reprezentativní příklad klasicistního paláce ve stylu řecké antiky.

Smithfield Chimney – 67 metrů vysoký komín, sloužící dnes jako prosklená rozhledna.

Ha’Penny Bridge (Půlpencoový most) – nazvaný podle mýtného, které se na něm vybíralo až do počátku 20. století.

The Spire of Dublin (Dublinský stožár), 120 metrů vysoký stožár z nerezové oceli na O’Connell Street patří k nejnovějším pozoruhodnostem města.

Hlavní pošta – Stojí na O’Connelově ulici, centrum odporu a místo největších bojů Velikončního povstání. V průčelí památník povstání v podobě umírajícího hrdiny CuChulainna.

Guiness Storehouse – bývalé skladiště u St.James Gate, dnes muzeum pivovaru Guiness

Káhira ( arabsky: القاهرة, Al-Qáhira („Vítězná“), v hovorové egyptské arabštině obvykle Masr) je hlavní město Egypta nejlidnatější město afrického kontinentu. Káhira sama čítá 8 250 000 obyvatel (2006); dvojměstí Káhira-Gíza s dalšími přilehlými městy vytváří aglomeraci Velká Káhira zahrnující 15 907 000 obyvatel. Vzhledem ke své pozici na kulturním rozhraní Afriky, Asie a Evropy a důležitosti, kterou hrála v dějinách, získala Káhira přezdívku Matka světa (arabsky: أمّ الدنيا, Umm ad-Dunja). Díky svému kosmopolitnímu rázu a velkému množství obyvatel bývá nazývána Big Mango (protiváha newyorského Big Apple).

Rozkládá se v severovýchodní části Egypta při pravém břehu Nilu, bezprostředně před jižním okrajem nilské delty. Nejstarší části města leží dále od řeky, naopak při Nilu se tyčí moderní mrakodrapy a luxusní hotely. Ke Káhiře patří i nilské ostrovy Gezíra a Róda. Na protějším západním břehu s Káhirou stavebně splývá Gíza, na jejímž okraji stojí světoznámé pyramidy.

Počasí v Káhiře odpovídá kontinentální poloze města na rozhraní tropického a subtropického pásu ovlivněné blízkostí pouště. Nejvyšší letní denní teploty dosahují 40 °C, v zimě minimální noční teploty klesají pod 10 °C. Srážkové úhrny jsou velmi nízké a intenzivní déšť přichází pouze výjimečně v zimních měsících. Zvláštností káhirského počasí jsou tzv. chamsíny, které se vyskytují v průběhu března a dubna. Jedná se o větry vzniklé v důsledku změny vzdušného proudění nad pouští, kterými se do města dostává velmi horký pouštní vzduch s příměsí písku.

Památky

Al-Azhar je nejslavnější káhirská mešita vznikla v roce 970 z popudu fátimovského dobyvatele Egypta Džauhára as-Sikiliho. V roce 988 byla při mešitě založena univerzita, která je nejstarší stále fungující univerzitou na světě a dodnes si zachovává pověst nejdůležitějšího střediska zabývajícího se studiem a výkladem islámu, islámského práva a výukou klasické arabštiny.

Bazar Chán al-Chalílí je největší bazar Afriky a společně s ulicí Muski tvoří jádro islámské Káhiry. Na jeho severním okraji stojí pozůstatky původní Wikály al-Bazar založené v r. 1382 pro ubytování cizích kupců a skladování zboží. V současnosti je velká část bazaru plná především kýčovitého zboží a zlatých šperků pro turisty, ale mimo hlavní turistické trasy se dá sehnat i běžné zboží jako oblečení, nádobí nebo potraviny.

Citadela je rozlehlá pevnost poblíž úpatí kopce Mukkatám. Jejím zakladatelem byl v r. 1176 vojevůdce Saláh ad-Dín ibn Ajjúb a až do druhé poloviny 19. století byla Citadela sídlem egyptských vládců či místodržících.

Heliopolis je archeologická lokalita na stejnojmenném severovýchodním káhirském předměstí Heliopolis. Stávalo zde město Iunu, jedno z nejvýznamnějších ve starověkém Egyptě, ze kterého se dochoval jediný stojící obelisk. Novodobé Heliopolis na počátku 20. století nechal v secesním stylu vystavět belgický podnikatel a průmyslník Édouard Louis Joseph baron Empain a do současnosti patří mezi luxusní káhirské čtvrti. Své sídlo tu má i egyptský prezident.

Islámská Káhira je nejstarší část Káhiry stojící na místě fátimovské rezidenční čtvrti. Ohraničená je částí původních hradeb se třemi bránami: Báb Zuwajlou na jihu a Báb al-Futúh a Báb an-Nasr na severu.

Řím (italsky a latinsky Roma, přezdívaný též Věčné město) je hlavní město Itálie, oblasti Lazio a provincie Roma. Je jedním z nejstarších měst Evropy, byl založen před více jak 2 700 lety (podle římské tradice se tak stallo 21. dubna 753 př. n. l.).

Po staletí byl hlavním městem Římské říše, nejmocnější evropské mocnosti starověku. Latina dala základ mnoha evropským jazykům, římské právo se stalo vzorem mnoha právních a politických systémů. Na území města leží samostatný stát Vatikán, sídlo papeže, hlavy katolické církve.

Poloha

Město leží v krajině nazvané Campagna di Roma, 27 kilometrů od Tyrrhénského moře. Historické město se rozkládalo na „sedmi pahorcích“ nad řekou Tiberou (Tevere):

• Kapitol (lat. Capitolium, it. Campidoglio),
• Aventinus, Aventin,
• Palatinus, Palatin,
• Caelius,
• Quirinalis, Kvirinál, dnes sídlo italského presidenta,
• Viminalis, Viminál
• Esquilinus, Eskvilin.

Mezi pahorky protékalo ve starověku několik říček tvořících bažiny. Nejznámější bažinou byla Caprea palus u ústí říčky Petronia do Tibery.

Památky

Antické památky
Nejznámější starověkou památkou je Koloseum z roku 80, největší antické divadlo, dále téměř úplně zachovaný Pantheon (v současné podobě z let 118 – 128), zbytky antického fóra na Forum Romanum, mohutné Caracallovy lázně (kolem 217), triumfální oblouky a Andělský hrad. Kromě toho vodovody, množství menších staveb a základy později přestavěných budov.

Fontány
Řím se pyšní, a to už od starověku, světově proslulým systémem svých veřejných vodovodů s na něj navazující soustavou fontán a kašen, které jsou většinou nejen umělecky cenné, ale také turisticky velice atraktivní i jako místa pro relaxaci a odpočinek. Nejznámější římskou fontánou je bezesporu Fontána di Trevi.

Kostely a chrámy
Řím se jako centrum křesťanství pyšní množstvím bohatých kostelů, počínaje velkolepými bazilikami, jež zdůrazňovaly význam středověké a renesanční katolické církve, přes menší a skromnější budovy až po podzemní katakomby, kde se často tajně scházeli první křesťané. Mezi rané kostely patří stánky z původně antických římských chrámů. Jeden z nich, Pantheon, zůstal téměř nezměněn od 2. století, kdy byl postaven. Ostatní antické chrámy se v různých dobách začlenily do křesťanských kostelů: Santi Cosma e Damiano, San Lorenzo in Miranda, Santa Constanza. Nejvýznamnější je čtveřice (pětice) „větších“ bazilik (basilica maior): bazilika sv. Petra, bazilika sv. Jana v Lateránu, bazilika Panny Marie Větší, bazilika sv. Pavla za hradbami a bazilika sv. Vavřince za hradbami (občas uváděná jako minor). Dále je to devět (bez sv. Vavřince osm) „menších“ bazilik (basilica minor): bazilika svatého Šebastiána za hradbami, bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě, bazilika svatého Šebastiána za hradbami, bazilika svatého Vavřince in Damaso, bazilika svatého Petra v řetězech, bazilika Panny Marie v Cosmedin, bazilika Panny Marie v Zátibeří/Trastevere, bazilika Panny Marie na Svatém Kopečku/in Montesanto.

Athény, česky též Atény, řecky: Αθήνα [aˈθina], jsou hlavní město Řecka. Rozkládají se na poloostrově Attika poblíž Sarónského zálivu. S okolními městy, jako je například přístav Pireus, vytvářejí aglomeraci čítající přes 3 miliony obyvatel.

Architektura

Architektura města Athény je stejně kosmopolitním jako Athény samotné. Je možné zde obdivovat zachovalé původní starořecké památky, památky na dobu římského impéria, byzantské svatyně a stejně tak zde můžete sledovat vývoj moderní řecké architektury. Mnoho důležitých budov postavených převážně na konci XIX. století bylo navrženo jako kopie antických staveb. Náměstí a parky obohacují sochy řeckých bohů, filozofů, hrdinů bojů za samostatnost Řecka. Většina těchto soch je v antickém stylu. Typickou architekturou athénského XXI. století je Olympijský stadión. Zajímavými jsou i jednoduché domky běžných obyvatel postavené v posledních desetiletích.

Doprava

V Athénách jezdí všechny druhy hromadné městské dopravy, tramvaje, trolejbusy, autobusy i metro. Athénské metro bylo dokončeno až v roce 2000, denně přepraví okolo půl milionu lidi. V oblasti je mezinárodní letiště (europské letiště roku 2004), významný je také přístav Pireus, který zajišťuje spojení pevninského Řecka z jeho ostrovy i okolním světem, zároveň je také přístavem vojenského námořnictva.

Stavby

Park Zappion
Klasicistní budova Zapion, kde se pořádají výstavy a kongresy. Při olympiádě zde bylo tiskové středisko.

Olympeion
Chrám Olympeion je největší dochovaný v Řecku. Z původních 104 korintských sloupů se dochovalo jen patnáct o výšce 17 metrů. Na délku chrám čítal asi 96 m a na šířku zhruba 40 m.

Hadriánův oblouk
Je téměř 1900 let starý a pochází z počátku našeho letopočtu. Tehdy, pod římskou nadvládou, nechal císař Hadrián rozšířit město o celou jednu městskou čtvrť. Brána stojí na hranici mezi Starým a Novým městem. Směrem k Akropoli na ní je napsáno „Toto je město Théseovo, staré město“ a na druhé straně je napsáno „Toto je město Hadriánovo, nikoli Théseovo“.

Dionýsovo divadlo
V Dionýsově divadle pod Akropolí (nejstarším známém divadle na světě) bývaly premiéry Aischylových, Aristofanových, Euripidových a Sofoklových her. Od 6. století př. n. l. zde staří Řekové každoročně uctívali tancem a zpěvem boha plodnosti, vína a veselí Dionýsa. V roce 534 př. n. l. se těchto oslav zúčastnil jistý Thespis. Postavil vedle jednoho sboru jiný – tak se zrodil dialog a tím i divadlo. V těchto dobách sledovali diváci hru ještě prostě ze svahu kopce. Pojalo až 17000 diváků. Poté zde byli zbudovány dřevěné lavice a ty byly v roce 330 př. n. l. nahrazeny kamennými a divadlo dostalo přibližně dnešní podobu.